Ve zprávě znělo: „ sraz v 9:00, přijďte VČAS!“
… je 9:07, celá uřícená probíhám městem, vypadám asi tak jako ty postavičky v komiksech, které když utíkají, mají místo nohou namalované jen točící se kolečko…však víte.
Kupodivu autobus ještě stojí, vypadá to, že jsem to stihla – vypadá to na Velikonoce strávené v Altöttingu.
Důvod mé účasti byl prostý. Ačkoliv vás možná nezajímá, stejně vám ho řeknu. Chtěla jsem zažít Velikonoce, jejichž střed bude opravdové Vzkříšení.
Po příjezdu následovalo klasické ubytování, večeře a přivítání. Celý program, včetně toho, co bylo na večeři a v kolik jsem si čistila zuby, asi slyšet nepotřebujete (sama si to už přesně nepamatuji). Po čtvrtku následoval pátek – Velký pátek, a pak Bílá sobota a taky neděle, Velikonoční pondělí nevyjímaje. To jistě víte, nebo aspoň tušíte, že to tak nějak jde po sobě.
Na Velký pátek – byla zima a škaredě, občas pršelo, a tak i dost lidí posmrkávalo a pokašlávalo. Vaše břicho postřehlo menší příděl jídla než obvykle a vy máte klasicky chuť nadávat, jak je to strašný to počasí a jaký máte hlad a chce se vám spát. Ale pak si najednou uvědomíte, že ne všechno, co je pohodlné, je krásné. A já si třeba říkám „Ježíš trpěl v tuto chvíli stokrát víc“ a všechno toto nepohodlí najednou dostává úplně jiný ráz. Celý zbytek dne jsem pak měla chuť strávit někde schoulená na kraji lavice v kostele a rozjímat nad vším tím utrpením a láskou, která tento den provází.
Na Bílou sobotu se krajina slavnostně oblékla do bílého pláště sněhu. Musím říct, že můj nejsilnější zážitek z tohoto dne byl kromě velkolepé a slavnostní mše ještě jeden. Nemyslím Östernparty, ta byla tedy taky ve velkém stylu, ale ještě něco…něco zcela nepatrného a pro pány asi i nezajímavého. Před večerem se najednou celá dámská ubytovací tělocvična proměnila v obrovský budoár, kde si všechny ženy natáčely vlasy, malovaly se a ačkoliv se možná neznaly, všechno bylo všech. Jedna Francouzka mě požádala jestli bych ji taky mohla nanést na tváře trochu té růže, co jsem dávala své kamarádce a co ani nebyla moje. Nikdy předtím jsme se nebavily 😉Ale v tu chvíli najednou všechny chtěly být krásné pro tu chvíli, kdy: „Jesus ist auferstanden“. A jak moc velká a slavnostní chvíle to pak byla se dá asi přirovnat jen k jednomu a to, že „i Maňa si vzala sukni!!“ (to byly šaty! – pozn. redakce)
Celý zbytek Velikonoc se už asi tak dá shrnout do dvou slov – slavnostní a krásné – a zda-li jsme tyto svátky opravdu prožili tak, jak by se měly prožít, na to si už musíte najít odpověď sami – třeba příští rok v Altöttingu 😉
Veronika Z.
Již nelze přidávat komentáře.