Po letošních Velikonocích, mé první návštěvě v Altöttingu, jsem byla vážně šťastná, když jsem se dozvěděla, že mě vzali mezi Josefsburg Volunteers. Brzy se ale objevily i první obavy a pochyby – nejprve strach z cesty, pak z celoměsíčního pobytu mezi cizími lidmi v neznámém prostředí. Cesta nakonec dopadla dobře a celý čas v Altöttingu snad ani lépe dopadnout nemohl!
Z počátku to nebylo snadné – spousta nových tváří, zcela jiný denní režim, a taky vše v cizím jazyce. Hned po příjezdu nás všichni s úsměvem na tváři přivítali, provedli nás po Josefsburgu, kde se z počátku každý, kdo zde byl poprvé, ztrácel.
Celé 2 týdny před fórem pro mladé, byly dost náročné. Denně jsme pracovali zhruba 5-6 hodin, což nebylo samo o sobě nijak hrozné, ovšem v kombinaci s nedostatkem spánku mě to ubíjelo. Né, že by nás nepustili spát, ale večery byly jako stvořené pro noční povídání a poznávání ostatních „spoluVolunteers“. Postupem času byla únava vidět snad na všech, ostatní začali chodit dříve spát, já jsem přestala chodit na snídaně. Ale ty večery stály za to!
Během celého pobytu toho pro nás bylo přichystáno spoustu. Výlet do Vídně, národní večery během kterých jsme poznali kultury ostatních zemí, všemožné večerní programy a hry, přednášky a v hezkém počasí jsme měli možnost jít na koupaliště nebo k jezeru. Vydatný program ale nebyl jen ze strany organizačního týmu. Při každodenních chválách, mších a adoracích jsme se učili žít každý den s Bohem a poté v mezinárodních skupinkách sdílení i otevřeně mluvit o naší víře a problémech.
Fórum byla příjemná změna. Co budeme celý den dělat si každý mohl rozhodnout sám. Program byl velice pestrý a já byla nesmírně vděčná za český překlad (nejen kvůli tomu, že německy neumím vlastně nic, ale také proto, že jsem mohla přednášky bezstarostně poslouchat na rádiových vlnách přímo z postele ;)). Poznala jsem také spoustu super lidí nejen z Česka, ale z celého světa.
Klára M.
Již nelze přidávat komentáře.